Otevřela jsem dnes CNN a vyskočila na mě zpráva ze Slovinska: pět případů malárie za posledních několik týdnů, jedno úmrtí — první v zemi za třicet let. Pacient se vrátil ze Sierra Leone. Zdánlivě v pořádku. Pak přišla horečka. A pak bylo pozdě.
Okamžitě se mi vybavil Aleš.
Příběh, který se mi vrací
V září 2023 zemřel můj blízký přítel Aleš Toman. Zoolog, cestovatel, průvodce po Africe, spolutvůrce večerníčků Vydrýsek a Madla a Ťap. Přes šedesát cest na kontinent. Afriku miloval víc než kdokoliv, koho znám.
Vrátil se z Ugandy a měl pocit, že chytil virózu — nebo možná kovid. Zkušený cestovatel, přes šedesát cest do Afriky — a přesto zaměnil příznaky malárie za banální nachlazení. Říkal si, že ještě počká přes víkend. A najednou bylo pozdě. Převezli ho na ARO, na Bulovku. Zemřel na komplikace tropické malárie — Plasmodium falciparum, toho nejnebezpečnějšího původce, který se vyskytuje právě i v Ugandě. Bylo mu 67 let.
Alešova smrt byla šok. Pro mě, pro všechny, kdo ho znali. Ale jestli má jeho odchod mít nějaký smysl, pak je to jediné slovo: zodpovědnost. A právě proto tenhle text píšu.
Nebudu vám lhát
Jezdím do Afriky přes třicet let. Třikrát až pětkrát ročně. A řeknu rovnou: antimalarika profylakticky neužívám. Ale to neznamená — v žádném případě to neznamená — že malárii zlehčuju.
Naopak. K téhle nemoci přistupuju s obrovskou pokorou a respektem. V Africe na malárii umírají děti, umírají dospělí. Podle Světové zdravotnické organizace zemřelo v roce 2024 na malárii 610 000 lidí — 95 procent z nich v Africe, tři čtvrtiny afrických obětí byly děti do pěti let. Komár je nejsmrtelnější zvíře na planetě — ročně kvůli nemocem, které přenáší, zemře kolem 760 000 lidí, víc než kvůli hadům, žralokům a lvům dohromady.
Lidé v těch oblastech žijí s malárií celý život. Místní, expati — nikdo z nich nemůže užívat antimalarika dlouhodobě. Musí se chránit jinak: sítěmi, repelenty, chováním. A přesně to dělám i já.
Co jsem brala
Jsem vystudovaný klinický farmaceut. Vím přesně, co antimalarika dělají, jaké mají vedlejší účinky a co si organismus odnese při dlouhodobém užívání. Pokud jsem v Africe třikrát až pětkrát ročně, nechci je brát pokaždé.
Lariam jsem brala několikrát — pokaždé do Etiopie, tedy do oblasti s výskytem Plasmodium falciparum. A pokaždé mi dal pořádně zabrat. Změněné vnímání, závratě — jednou v kaňonu jsem lezla po čtyřech, protože jsem měla pocit, že mě to stáhne dolů. Po té zkušenosti už nikdy víc.
Malarone jsem použila jednou, možná dvakrát. Doxycyklin jsem nebrala nikdy.
Tohle není návod k následování. Je to moje osobní zkušenost a rozhodnutí, které dělám s plným vědomím rizika a se vzděláním, které mi umožňuje to riziko vyhodnotit. Každý, kdo letí do Afriky, by měl jít ke svému cestovnímu lékaři a udělat přesně to, co mu doporučí.
🦟 Jak se malárie přenáší?
Samička komára Anopheles nejdřív nasaje krev od člověka, který už malárii má — v jeho krvi jsou pohlavní formy parazita, takzvané gametocyty. V těle komára proběhne pohlavní rozmnožování a vzniknou sporozoity, které putují do slinných žláz. Při dalším bodnutí je komár vpraví do krve nového člověka.
V těle člověka parazit putuje nejdřív do jater, kde se množí. Pak napadne červené krvinky — erytrocyty — a množí se v nich, dokud neprasknou. To je ten moment, kdy přijde záchvat: vysoká horečka, třesavka, pocení. Uvolní se nová vlna parazitů, napadne další krvinky a cyklus se opakuje.
Nejnebezpečnější je Plasmodium falciparum — původce tropické malárie. Dokáže napadené erytrocyty přilepit ke stěnám cév, ucpat krevní průtok k mozku a orgánům a zabít během hodin.
Jak se chráním
Mechanická ochrana je základ. Pro lidi, kteří v malarických oblastech žijí, pro expaty, pro místní — pro všechny, kdo nemůžou brát antimalarika celoživotně — jsou sítě a repelenty, světlé oblečení s dlouhými rukávy a kalhotami jedinou každodenní ochranou. A přesně to dělám i já.
DEET v koncentraci 50 %. Ne dvacet, ne třicet — padesát. V Česku seženete Care Plus DEET 50 %, Traveldeet 50 %, Bros 50 % DEET nebo Predator MAXX. Nanáším na odkrytou pokožku, ale stříkám i na oblečení a na moskytiéru. Pozor — 50% DEET je leptavý. Poškodí plasty, syntetické tkaniny, brýle, fotovýbavu. Na pokožku ano, na oblečení raději zvlášť impregnační sprej (Predator 3D Impregnace nebo podobný), a od foťáků a dalekohledů ruce pryč, dokud repelent nezaschne.
Komár Anopheles je nejaktivnější od soumraku do úsvitu. Ale pozor v období dešťů a v oblastech s vodními plochami, jako je ta Uganda — mokřady, bažiny, jezera. Na Viktoriině jezeře jsem jednou při hledání člunozobce zapomněla repelent. V mokřadech mě komáři zeštípali, ale uklidňovala jsem se tím, že to bylo odpoledne. Člověk ale nechce pokoušet štěstí. Predator sprej mám o té doby vždy ve fotobatohu.
Dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty po setmění. A moskytiéra — na některé destinace si vozím vlastní, protože ne všude jsou v perfektním stavu. A ještě důležitější než mít síť je zkontrolovat ji: každou díru zalepit náplastí, projít centimetr po centimetru, protože jestli v ní bude jediná dírka, komár ji najde.
Diagnóza v terénu
A Malarone mám s sebou vždycky — ne jako profylaxi, ale jako záložní léčbu, takzvaný stand-by treatment. Letos jsem si navíc pořídila rychlotesty BinaxNOW Malaria od firmy Abbott. Kapka krve z prstu, výsledek za patnáct minut, a co je zásadní: test rozliší smrtelné Plasmodium falciparum od ostatních druhů. Rozdělila jsem si sadu s kolegou průvodcem — mají omezenou expiraci. Testy nejsou běžně dostupné v lékárně — jsou určené pro zdravotnická zařízení. Ale pokud jste v buši hodiny od nejbližšího doktora a máte horečku, je to rozdíl mezi panikou a informací. Negativní test ale malárii v úplném začátku nemusí stoprocentně vyloučit.
A ještě jedna věc, kterou řada lidí netuší: lékaři v místních ordinacích po celé Africe umí odebrat takzvanou tlustou kapku — kapku krve na sklíčko, kterou pod mikroskopem okamžitě vyhodnotí. Poznají, jestli je tam Plasmodium, a často i jaký druh. V Africe se malárie diagnostikuje každý den. Nejste tam s tím sami. Problém je vzdálenost od ordinace a mikroskopu.
Antimalarika
Musím upřesnit: antimalarika nejsou zlo. Jsou to léky, které zachraňují životy, a pro většinu cestovatelů jsou správnou volbou. Pokud jedete do Afriky, do malarických oblastí jednou za rok, pak není co řešit. Klid a pohoda, kterou vám profylaxe dá, převažuje nad případnými nežádoucími účinky. Stručně k možnostem, které v Česku existují:
Malarone (atovachon/proguanil) — nejlépe snášený lék, nejvíc účinný právě proti Plasmodium falciparum. Začíná se den před příjezdem do malarické oblasti, bere se po celou dobu pobytu a jen sedm dní po návratu. Nevýhoda: cena. Při delším pobytu jde do tisíců korun.
Doxycyklin — nejlevnější varianta, účinnost srovnatelná s Malarone. Ale bere se čtyři týdny po návratu a řada lidí ho kvůli nevolnosti vysadí předčasně — což je horší, než ho nebrat vůbec.
Lariam (meflochin) — účinný, ale známý vedlejšími účinky na psychiku: živé sny, úzkost, změněné vnímání, závratě. U některých lidí závažnější reakce. Moje zkušenost to potvrzuje.
Který lék je ten pravý, závisí na destinaci, délce pobytu, vašem zdravotním stavu a dalších lécích, které berete. Výběr patří do rukou cestovního lékaře. Ne internetu, ne kamaráda, který tam byl. Lékaře. A nekupujte nabízená antimalarika na internetu.
Očkování
Dobrou zprávou je, že od roku 2021 existují vakcíny proti malárii. WHO schválila dvě: RTS,S (Mosquirix) a novější R21/Matrix-M. Obě cílí na Plasmodium falciparum, obě snižují počet případů malárie o víc než 50 procent v prvním roce po očkování. Do konce roku 2025 je zavedly do svých očkovacích programů přes dvacet afrických zemí.
Háček: vakcíny jsou zatím určené pro děti v endemických oblastech — tedy pro ty, kdo jsou malárii vystaveny denně. Pro cestovatele vakcína k dispozici není. Ale pro Afriku je to obrovský posun — každý rok tam na malárii zemře přes 400 000 dětí do pěti let. Každá vakcína, která tohle číslo sníží, zachraňuje životy.
Co říkám každému klientovi
V Africe říkám každému klientovi totéž: po návratu jakákoliv rýma, viróza, zvýšená teplota — cokoliv, co vypadá jako banální nachlazení — může být průšvih. Malárie se v prvních dnech projevuje přesně takhle: únava, bolest hlavy, lehká teplota. Nic dramatického, nic, kvůli čemu byste běželi na pohotovost. A přesně v tom je past.
Příznaky se objeví typicky za sedm až patnáct dní po nakažení, ale mohou přijít i později. Klíčové je jediné: řekněte svému lékaři, kde jste byli. Řekněte mu to, i když si myslíte, že je to jen chřipka. Řekněte mu to, i když je vám to trapné. Řekněte mu to, i když jste brali antimalarika — protože žádná profylaxe není stoprocentní.
Ten slovinský pacient se vrátil ze Sierra Leone. Aleš se vrátil z Ugandy. Oba zdánlivě v pořádku. Včasná diagnóza a správná léčba zachraňují životy. Pozdní diagnóza zabíjí.
Nemáte se bát — máte se připravit
Žijeme v zemi, kde se malárie dá léčit. Máme nemocnice, infekční oddělení, léky. Ale nesmíme to podcenit.
K téhle nemoci přistupuju s pokorou. V Africe na ni umírají lidé, kteří se nemůžou chránit tak jako my. My tu možnost máme — a měli bychom být maximálně zodpovědní.
Malárie není důvod do Afriky nejezdit. Je to důvod se připravit. Moskytiéra, repelenty, dlouhé rukávy po setmění, antimalarika. A po návratu — jakákoliv teplota, jakákoliv rýma — rovnou k lékaři a říct, kde jste byli.
Já pojedu do Afriky jako obvykle. Se svými opatřeními proti malárii, teď navíc s testovací sadou BinaxNOW. A Aleš tam jezdí se mnou — je v každém opatření, které udělám, v každém varování, které dám svým klientům.
Jak se na safari správně sbalit, co vzít do lékárničky a proč je důležitý každý zip? To všechno najdete v mém komplexním průvodci.
Jak se sbalit na safari: kompletní checklist a rady z 30 let praxe
