Pořád si kladu jednu otázku. Co se děje v hlavě člověka, který potřebuje zabít živého tvora, aby se cítil naplněný?
Ne z nutnosti. Ne pro přežití. Ale pro ego. Pro trofej.
Ať to zabalíme do jakýchkoli slov — zůstává prázdnota.
Zabíjíme to nejlepší
V přírodě zabíjejí predátoři slabé a nemocné. Má to smysl.
Jen člověk dělá pravý opak. Vybírá to nejsilnější, nejkrásnější, nejvzácnější. Ty, kteří měli nést geny dál.
Sloni bez klů
Super tuskeři — sloni s obřími kly — mizí. Systematicky.
Desítky let je lovci cíleně stříleli jako nejcennější trofeje. Výsledek? Na celém světě jich zbývá méně než 30. V Amboseli zhruba deset.
V září 2023 byl zabit Gilgil. 35letý samec v nejlepších letech. Ještě nestačil předat své geny dál. Zabil ho lovec z Texasu. Pro radost. Pro fotku. Pro hlavu na zdi. Tělo spálili, aby se nedalo identifikovat. (zdroj)
Během následujících měsíců padli další čtyři z téže linie. Miliony let evoluce ukončené jedním výstřelem.
Stejný vzorec
Cecil. Lev ze Zimbabwe, 2015. Silný samec, otec, vůdce smečky. Zabitý pro zážitek.
Po jeho smrti přišel cizí samec a zabil jeho mláďata. O dva roky později zastřelili i jeho syna Xandu. (zdroj)
Tohle není náhoda. Je to systém.
Peníze? Jen iluze
Slyšíme, že trofejní lov pomáhá místním. Realita? Z každých 100 dolarů se k nim dostanou sotva 3. Zbytek zmizí u operátorů, zprostředkovatelů a politiků. (zdroj)
Zatímco rangeři riskují život každý den, systém pod hlavičkou „udržitelného lovu“ rozprodává budoucnost zvířat.
Živý lev vydělá za život přes 650 000 dolarů díky fotografickým safari. Mrtvý vydělá jednou — a je konec. (zdroj)
Fotografická turistika přináší Africe desítky miliard ročně. Trofejní lov? Zlomek.
Příběh, který mě zlomil
Veterinář z Jižní Afriky volal řediteli evropské zoo: „Nemáš starého lva navíc? Koupím ho. Přivezeme ho sem a prodáme jeho odstřel.“
Lev zvyklý na lidi. Na krmení z ruky. Převezený do buše, kterou nikdy nepoznal. Zastřelený někým, kdo si odškrtává položku na seznamu.
Tohle už není lov. Tohle je obchod s iluzí.
Komu to slouží?
Ne přírodě. Ne zvířatům. Ne místním lidem.
Slouží to egu a systému, který na něm vydělává.
Střelec si odnese pár hodin pocitu. Velmi rychle vyprchá. Za stejné peníze mohl chránit, podporovat, dávat smysl.
Místo toho zůstane jen ticho. A hlava na zdi.
Afrika má větší cenu živá.
Sdílej dál. Podporuj etická fotografická safari. Buďme hlasem těch, kteří už křičet nemohou.
Pokud přemýšlíte o etickém safari – jak se správně připravit najdete tady.
