Vracím se po 12 dnech z Namibie. Letím z Windhoeku. Odpolední let, vzadu v ocásku Dreamlineru, přede mnou ševelí banda spokojených Poláků.
A najednou zachytím češtinu.
„Jojo, byl to úspěch, každý z nás zebru a já čitu…“
Čitu. Gepard.
Hrozný. Hrozný pocit.
Jeli si zastřílet
Jeli si zastřílet. Ještě se chlubili – jeden z nich z Brna, sto kilometrů od Vídně, řídil autobus pro deset lidí. Deset narušených lidí, kteří se radují ze smrti nádherných zvířat.
Ti Poláci přede mnou? Vraceli se spokojení ze safari. Fotili zvířata, zažili Afriku. Normální lidé s normální radostí v očích.
Před nimi banda morálních ubožáků s krví na rukou.
Ze zábavy
Deset dospělých, zdravých, majetných lidí, kteří si koupili letenku, zaplatili za licenci a vyjeli zabíjet. Geparda. Antilopy. Šakaly.
Ne z hladu. Ne z nutnosti.
Ze zábavy.
Příroda má svůj řád. Řád, který dává smysl celému ekosystému – každý tvor v něm má své místo, svůj účel, svou cenu. Gepard loví, protože musí. Lev zabíjí, protože jinak nepřežije. To je rovnováha stará miliony let, křehká a dokonalá zároveň.
A pak si přijede tahle parta z Brna.
Pár duševních mrzáků, kteří se chlubí zabíjením těch nádherných tvorů. Ne z nutnosti, ale z rozmařilosti. Z potřeby zabíjet a ukojit tak svoje zvrácené touhy. Touhy, které nemají v tom řádu žádné místo.
Fotím s pokorou
Já v Namibii vstávám před svítáním s nadějí, že se podaří nahlédnout za závoj, který nám skrývá úžasné divadlo rytmu přírody. Fotím s pokorou. Zachycuji křehké okamžiky ze života zvířat – momenty, ke kterým mě příroda pustí blíž jen tehdy, když jí na to dám čas, trpělivost a úctu.
Ty okamžiky mi dodávají sílu.
Namířím objektiv. Zmáčknu spoušť závěrky.
A to zvíře existuje dál, žije si svůj život v souladu s pravidly přírody.
Je zastřelení geparda vůbec legální?
Gepard je od roku 1975 zapsán v Příloze I CITES – nejvyšší stupeň mezinárodní ochrany. Ve volné přírodě dnes žije méně než 7 000 jedinců. Přesto existují výjimky: trofejní lov geparda je za přísných podmínek povolen ve dvou zemích – v Namibii a Zimbabwe. Roční kvóty jsou: Namibie 150 kusů, Zimbabwe 50. Samotný poplatek za zastřelení geparda – tzv. trophy fee – činí 2 500 až 4 000 dolarů (57 000–92 000 Kč). Ubytování a služby profesionálního průvodce pak vyjdou na 1 500 až 2 000 dolarů za den. Za peníze, které stojí zastřelení jednoho geparda, by celá rodina strávila týden v Africe a geparda fotila živého. Místo toho gepard umírá.
Legální tedy být může. Ale legální neznamená správné.
Sedm tisíc gepardů na celé planetě. A někdo z Brna si odškrtl jednoho ze seznamu.
Někdy se vážně stydím, že jsem člověk
V tom letadle jsem seděla a poslouchala, jak si deset lidí v dobré náladě rozděluje skóre.
Každý zebru. Jeden geparda.
Koulely se mi slzy. Rvalo mi to nitro na kousky. Vztek, bezmoc, bolest – protože nevinnost těch tvorů byla pošpiněna člověkem, který si myslí, že peníze a puška z něj dělají pána tvorstva.
Někdy se vážně stydím, že jsem člověk.
Pokud přemýšlíte o etickém safari – jak se správně připravit najdete tady.
Co loví gepardi?
Gepard loví hlavně malé antilopy do 40 kg – gazelu Thomsonovu, gazelu Grantovu a impalu. Příležitostně uloví zajíce, mláďata prasat bradavičnatých nebo ptáky. Skupina samců zvládne i větší kořist, třeba pakoně nebo samici zebry.
Loví jinak než ostatní velké kočky. Kořist štvou sprintem – připlíží se na 50–70 metrů a pak vyrazí rychlostí přes 100 km/h. Sprint trvá maximálně 20 sekund. Pokud kořist nedostihne, vzdá to. Po úspěšném lovu musí až půl hodiny odpočívat, protože se jeho tělo nebezpečně přehřeje.
Gepard je slabý v porovnání se lvy nebo hyenami. O kořist ho snadno okradou. Proto se ke svému úlovku nikdy nevrací a mršiny nepojídá. Ve volné přírodě žije méně než 7 000 gepardů.
